Studna7 - 2011

aneb jak jsem se omylem zúčastnil...



Člověku se prostě čas od času stane, že se vyskytne na místě, které by ještě před pár vteřinami vůbec neočekával. Teda aby to zase nevypadalo, že nevím co dělám... Vědouc, kde a kdy je start této šifrovací hry, neprozřetelně jsem se rozhodl dojít pozdravit a povzbudit několik svých kamarádů z různých týmů, kteří se hodlali této události zúčastnit - dobrovolně, na rozdíl ode mě. Předpověď počasí hlásila, že hůř už skoro být nemůže... Znáte to. Mráz, záplavy, tři blížící se tornáda a přemnožení slimáci. Kdo by za takové situace co pohledával venku, že.

Takže jsem se přibližnině 15 minut před začátkem hry objevil na startovním stanovišti. Až potud probíhalo vše podle plánu, ale již to nemělo mít dlouhého trvání. Přátelé z Kukytýmu zjistili, že třetí členka prostě nedorazí a jelikož se jim příliš nechtělo jít jen ve dvou, tak se chytli prvního stébla, které se namanulo. Bohužel za tím stéblem jsem se maskoval já a byl jsem polapen do jejich spárů.

Krátký proslov, chvilka napětí a start! Týmy se vrhly do trhání a zkoumání startovních obálek. Zde se ukázalo, že jsem měl zbylé členy týmu přezkoušet z pravidel... ale nakonec to dobře dopadlo a Áčkovou obálku jsem uchránil zalepenou. Poučení pro příště. Zatrest jsem je vyhnal do kopce ke hřbitovu na Malvazinkách, kde byla připravena první šifra. Princip se zdál být jednoduchý a dokonce takový i byl, organizátoři zjevně netrvali na tom, abychom si tu několik hodin poseděli. Detailní obhlídka zábradlí, trocha čárání na papír a už se před námi rýsovala tajenka "REVNICE NAMESTI POM". Stručné, jasné a pro mě katastrofální.

Proč katastrofální? No protože moje účast byla nedopatření. S sebou jsem měl toliko tužku a diář z práce a mé oblečení sotva postačovalo pro vyhřátou kancelář. Takhle vybaven jsem do Řevnic odjet nemohl, jestliže jsem měl dožít alespoň půlnoci. Paklík vizitek by to, hádám, nezachránil. Takže následovala cesta přes celou Prahu pro nějaké ty věci, se kterými se dalo přenocovat venku. Všechno fofrem do batohu a přes celou Prahu zase zpátky a do Řevnic. Poměr času luštění a doby přesunu na další stanoviště se povážlivě naklonil ve prospěch orientačního běhu na místo intelektuálního posezení nad řešenými úlohami. Úprkem z jedničky na dvojku za 2 hodiny 35 minut. Kdo z vás to má?

Na náměstí jsme se tedy octli na chvostu startovního pole a bezpečně za úplné tmy. Druhá šifra byla snadnou kořistí, ale na vylepšení naší pozice to rozhodně stačit nemohlo. Určený směr další cesty "FOTBALOVY STADION REVNICE". Hop a skok a byli jsme tam.

Zadání vyzvednuté a hladový tým mířící do hospody... Další katastrofa na obzoru. Než jsem přečetl zadání otesánek si už naporoučel... Bohužel zadání byl jen neužitečný kus papíru, který popisoval, co máme hledat na louce. Nad polévkou časová ztráta slibně narůstala, z čehož orgové zjevně neměli přílišnou radost. V tuto chvíli jsme ještě nevěděli přesně proč, ale musím přiznat, že teď se jim nedivím. Přesmyčky padly, ale kde vzít dvanáctou postavu? První nápad s trojicemi neprošel a bylo nám jasně naznačeno, že takové debily, co ani nekoukli do věcí ze startovní obálky už dlouho, pokud vůbec kdy, neviděli. Chtěli se nás zbavit, opravu nám uznali za minutu, do ruky vrazili stavebnici a poslali nás pryč. Vzhůru na kopec.

Stanoviště bylo u sloupu VVN, který zlověstně bzučel do tmy. Cestu jsme zvolili skoro optimální. Pokud nevíte, co si představit pod slovem "skoro," tak to, že jsme šli přes pole asi deset metrů od luxusní cesty. Byla tma, no.

Automobilová šifra byla prokouknuta svižně, ale naše znalosti vozového parku se ukázaly jako dosti nedostatečné. Přesto se podařilo dosadit pár písmen a vyhaluzit Hlásnou Třebáň. Strýček Google pak pomohl s kaplí a my se mohli vydat, dle instrukcí - ne po silnici, přes pole k našemu výsledku "HLASNA TREBAN KAPLE". Kdybych tušil, jaká cesta to bude, tak bych se na instrukce, no, jak to říct slušně... Luxusní cesta vedla přes pole správným směrem, ale naneštěstí zcela nekompromisně směřovala do psího útulku, kde bez varování končila. Můžu vám říct, že ti psi z nás příliš radost neměli, na druhou stranu, bylo to vzájemné. My z nich taky ne! K civilizaci nám zbývalo zhruba 200 metrů, ale nepřekonatelných. Představa několika kilometrové zacházky zpátky přetvořila ty dvě stovky metrů v překonatelné. Krosli jsme to lesem, trním, potokem, skálou a plotem a octli se na silnici do Třebáně. Hurá.

Nalezení kaple nedělalo větších problémů. Ty přišly ve chvíli, kdy jsme se usadili k práci. Tušíte správně, začlo podruhé pršet. Rychle jsme zhodnotili situaci a dospěli k závěru, že není nejlepší. Všechna místa použitelná pro luštění byla obsazena jinými týmy. Vyrazili jsme tedy nazdařbůh vesnicí. Naštěstí směrem nazdařbůh bylo nádraží. Schody do podchodu poskytovali maximální komfort. Teda až do průjezdu prvního vlaku. Měl jsem pocit, že mi lokomotiva chce skočit za krk i s vagóny... Šifra zajímavá, umožňující nám aplikovat pravidlo "Když nevíš jak dál, najez se." Finální nápad žádný někam vedoucí a jídlo snědené. No nebudu to natahovat, vzali jsme nápovědu. Kupodivu byla užitečná a už z papíru vylézal kopec, tedy přesněji "KOTA 281". Nuže tedy vzhůru dolů do toho podchodu...

A skrz podchod, skrz vesnici, skrz pole a máme před sebou další VVN sloup. Šifra vyzvednutá, tým pohodlně usazen pod lampou za odstavenou tatrovkou a zjišťujeme, že nějak nevíme odpověď na kontrolní otázku. Důvod? Nikdo na ni nevzpomněl. Tak šup, kdo na ten kopec zaběhne znova? Jenda odbíhá a my koukáme do zadání. Co to zase je? To už tu bylo, ne? Zkoušíme osvědčený postup ze dvojky. Nic. Zkoušíme ho opačně a první písmeno F. To stačí Zdeňce ke kvalifikovanému emperickému odhadu výsledku (nebudeme říkat haluzení, ne?). Překvapivě doluštění i dalších písmen jí dává za pravdu. Šifra jako na dvojce, řešení jako na dvojce: "FOTBALOVY STADION REVNICE". No dobře.

Stadion netřeba hledat, při příchodu vyfasujeme zadání a čaj. Výborný počin, přijde k chuti. Chápeme, že to cosi, co připomíná matematický vzorec je návod na stavbu letadla ze stavebnice. Strategicky volíme postup od konce. Princip je jasný, ale letadlo v mých rukách vzniká jen pomalu a ztuha. Tak ztuha, jak jdou některé díly do sebe. Nechápu, jak si s tím mohou hrát děti a nezískat dojem, že je to hračka od Chucka Norrise pro Arnolda Schwarzenegra. Příšerná barevná kombinace našeho aeroplánu nás žene ke krmelci. Do kopce, do lesa a hlavně do deště.

Na náměstí volíme taktickou přestávku. Třeba nebude pršet dlouho, když intenzita deště dosahuje padajících trakařů. Bohužel tam nahoře mají asi těch trakařů pořadný nadbytek. Odpočíváme něco přes hodinu, pak už přece jen prší o něco míň. Teda, aspoň se nám to zdá. Vyrážíme se zahřát výstupem na kopec nad Řevnicemi. Na určeném místě v lese nalézáme krmelec a začínáme s úlohou. Vědomi si toho, že jsme si na ní nevyzvedli nápovědu v Dobřichovicích (kdo by čekal, že dojdeme až takhle daleko a ještě nám bude zbývat čas) stanovuji limit na hodinu pokusů. Otesánek Jenda zdechnul, jak nám hlásí jeden z okolo procházejících týmů při pohledu na našeho chrápajícího spoluhráče, a my zbytek v textu nacházíme věty odkazující do legendy na mapě, ale nedaří se nám z toho nic vytáhnout. Hodina je pryč a morálka taky. Padá totálka. Dál tedy k poustevně na Skalku.

Jenže k odcházející morálce se přidává Otesánkova přicházející zima. Snažíce se nás přesvědčit o nutnosti léčby jeho omrzlin odmítá jít 3 km přes kopec Babka na další stanoviště. Rezignujeme a volíme přesun zpět do Řevnic a po zjištění, že tam ještě žádná hospoda neotevřela, následně až do Prahy. Usazeni v teple s nápovědou ještě vyluštíme devítku. V příjemné atmosféře zhodnotíme dosažené úspěchy a přijmeme poučení z krizového vývoje: Jenda nutně potřebuje sehnat na příště pláštěnku.


Průchod stanovišti
Místo Od Do Poznámka
Praha - Radlice 17:10 18:05
Řevnice náměstí 20:35 20:50
Řevnice, fotbalový stadion 21:05 22:50
V chaloupkách, sloup VVN 23:40 00:05
Hlásná Třebáň, kaple 01:05 02:30 nápověda
Kóta 281 03:10 03:25
Řevnice, fotbalový stadion 03:55 05:00
Krmelec u kóty 323 07:10 08:15 řešení
Skalka, poustevna mimo hru nápověda
Červený kříž, přístřešek mimo hru co to jako je?