• • Úvod
  • FlightGear
    • O Flight Gearu
    • Letadlo L410
    • dot RADAR
    • Letiště Praha/Ruzyně
    • Zajímavé odkazy
  • Šifrovací hry
    • O hrách + reportáže
    • Po škole - 2012
    • Hradecká Sova - 2012
    • Paralaxa 2 - 2012
    • Matrix - 2013
    • Studna 9 - 2014
  • Zpěvník
  • Javkyho ČVUT FEL
  • Já
    • Kontaktní informace
  • Návštěvní kniha
  • Hry

Paralaxa - 2011

aneb jak jsme luštitli na grog...

Toužíte-li po pozornosti náhodných chodců městem, je nejlepší přímo na ulici podnikat nějakou dostatečně záhadnou činnost. Pokud jí navíc budete podnikat v počtu osob větším než malém, bude účinek stoprocentní.

Praha - od našeho zvláštního zpravodaje: Dne 15.10.2011 nastala právě taková konstalace a v sadech Svatopluka Čecha, blízko náměstí Jiřího z Poděbrad, se začali po ránu scházet různí podivní, no nebojme se říct, živlové. Naštěstí tu na ně již čekala připravená skupinka organizátorů nové denní šifrovací hry Paralaxa, takže to parčík přežil bez úhony.

Hru jsme začali ve dvou. Musíme dát soupeřům taky šanci, že... Rozlepili jsme obálku, zkontrolovali její obsah a začali přemýšlet kam jít dál. Teda spíš přemýšlet, který z předmětů v obálce je vůbec něco, co by se při troše fantazie dalo považovat za šifru, nebo jakýkoli návod, kam se vrtnout. Nakonec jsme se rozhodli, že šifrou musí být první dvojstránka přiloženého časopisu, čemuž by napovídal text na horním okraji stránky "Kód stanoviště: první", přestože tento kód nebyl SMS systémem akceptován. Nikdo není dokonalý... Bohužel ani my ne, takže si všímáme podezřelých symbolů na jednotlivých obrázcích a skoro hodinu přemýšlíme, co by se z toho dalo vykoukat. Už jsme sice tři, ale příliš to nepomáhá. Všichni mezitím odešli, později jsme zjistili, že někteří jinam, než na druhé stanoviště, ale naše situace v parku, kde jsme zbývaly dva týmy vypadala hodně špatně. Dokonce tak špatně, že se orgové přišli podívat, jestli se vůbec koukáme na správnou věc. Trochu si do nás rýpli, ale my pochopili co a jak. Hurá, provedeme tedy přesun nad Hlavní nádraží.

Na druhém stanovišti zkušeně vyzvedáváme šifru za popelnicemi a volíme přesun do Španělské ulice na sluníčko. To se ukáže jako velmi prozřetelný tah. Ne snad, že by snad šlo o teplo a světlo, ale sluníčko svítí právě tam, kde začíná naše virtuální cesta tramvají po plánu MHD ze startovního časopisu. Cesta totiž vede po symbolech v dlažbě v této ulici a my si sedli na první z nich. Svižně procházíme celou ulici a dohledáme čísla tramvají, či čeho, v plánu, abychom projeli potřebnou cestu. Další přesun na náměstí Winstona Churchilla a hlavně několik předběhnutých týmů. Nebudu snad ani zmiňovat dohoněné Kočky...

Zdravíme se s orgy a dostáváme šifru. Na první pohled budou potřeba kolečka ze startovní obálky. Rozestavujeme propriety na zadání a přemýšlíme, co by se tak asi... Zkoušíme asi tisíc způsobů, jak kolečkama točit, číst písmena, haluzit... Nic nepomáhá, přestože několikrát vyzkoušíme i správný postup. Pokaždé se ale někde vloudí chyba, postup buď není úplný, nebo se to otočí někam jinam, takže výsledný text rozhodně nepřipomíná žádné místo, kam by se dalo jít. Takže sedíme na chodníku, před kolemjdoucími se tváříme, že tam snad ani nejsme a po devadesáti minutách bereme totálku, protože tohle fakt nemá cenu. Vzhledem k tomu, že co chvíli některý tým odešel, připadáme si zas jako lůzři. Později se dozvíme, že si tady totálku vzalo 29 týmů, takže to s námi nebylo tak zlé.

Svižně balíme věci a vyrážíme po bývalé železniční trati z Hlavního nádraží do Hradce Králové, nyní cyklostezce, k mostu Velká Hrabovka. Samozřejmě zapomínáme upřesnítko umístění šifry (ach ty naše dohledávky... a to ještě nevíme co přijde později) a tak hledáme skoro systematicky všude za mostem. Šifra byla tam, jak bylo na předchozím stanovišti jasně popsáno, ale člověk si na tu větu "Příští stanoviště hledejte u ...." vzpomene až ve chvíli, kdy už našel. Nakonec jsme našli i my. A potom si i vzpomněli. No nic, rychle řešit. Pohádkové postavy z toho koukají na sto honů, takže si je napíšeme. A dál nic. Taky náš typický postup. Využijeme pravidla "když nevíš jak dál, najez se." Honza zařídil výborné občerstvení, tak alespoň plníme žaludky, když už se neplní papír. Jídlo snědeno - furt nic. Kočky odcházejí a přiznávají nápovědu, takže rychle řešíme šifřičku a bereme nápovědu taky. A dál zas nic. Teda nějaké nápady přišli, ale dle výsledných kombinací písmen zjevně ne správné. Po nějakém čase je tu konečně ten Honzův správný a my se můžeme přesunovat dál, za Vítkovský tunel. Jo, když se ví jak, je to sranda.

Páté stanoviště nacházíme na "první šáhnutí" a jelikož je ve stínu zima, pokračujeme po stezce dál do míst, kde se nám zdá, že by mohlo svítit slunce. No jo, slunce svítí, ale na trávník za plotem. Přelezeme betonový zátaras, zábradlí a jsme na potřebném místě za plotem taky. Paráda. Čeká na nás dlouhý příběh o cestování a bůhví čem ještě. Pětice popisovaných předmětů nelze přehlédnout. Jejich kombinace dávají jasnou binárku a binárka dává text "U Sluncové invalida." Zpátky už stačí jen přelézt zábradlí a po uzavřené cestě volíme přesun do ulice U Sluncové.

A nic. Krize našich dohledávek stanovišť dosahuje vrcholu. Nejsme schopni správně porozumět tomu "invalidovi" a tak projdeme celou ulici tam a zpátky v naději, že je tím třeba myšlena Invalidovna. Nebyla. Vrátitli jsme se tam, kudy jsme přišli a vidíme invalidu na dopravní značce s nalepeným lístkem Paralaxa. Do pytle, předtím jsme prošli metr kolem obálky šifer a nevšimli si. Ztráta vesele narůstá. Přidává se k nám Markéta zdrchaná z práce. Doufáme, že to nebude mít velký vliv na její nápady a práci pro nás. Šifra je tvořena 18 dílky s různými obrázky, které se dají celkem jednoznačně přiřadit k ročním obdobím. Tvary dílků pak tvoří dva kruhy. Holky se lopotí s vystřihovám tvarů, abychom zjistili, že se z toho nic rozumného složit nedá a papír měl zůstat v celku. Původní pořadí obrázků z toho nastříhaného bordelu už dohromady nedáme. Ke slovu tedy přijde druhá kopie zadání. Podle ní se daří polský kříž aplikovaný na mobilní telefon rychle vyřešit a mažeme dál.

Po nalezení stanoviště si vzpomínáme na upřesnítko z minula a konstatujeme, že to zase sedělo přesně. Hmmm. Všude samé trubky, zdá se, že propojit vstupní a výstupní kohout na kraji papíru bude to správné. Otáčíme jednotlivé díly tak, aby nám voda nikde nevytékala a v jednotlivých dílech výsledné roury čteme morseovku "rotace dílků Brail". Tak potrubí je celé, mezitajenka taky a přichází naše oblíbená otázka: "Co s tím?" Snažíme se tam nějak napasovat matici na toho Brailla, ale herní pole je záměrně udělané tak, že to tam nijak nepasuje. Zkoušíme milion kombinací jak ty slepecké znaky mapovat podél té roury... Nic. Po hodně zoufalém posezení v parčíku konečně myšlenka neskládat Brailla na potrubí, ale potrubí do Brailla. Hurá - výsledek a pokračujeme dál, mimochodem přesně k na začátku vyhaluzenému místu. Proč to vůbec luštíme?

Přesun provedeme částečně tramvají, částečně pěšky a hledáme u druhé ohrady. Kdyby člověk nepletl východ a západ, že... Ale nakonec Scrabble máme, stříháme si kostičky, poznáváme jednotlivé obrázky, poznáváme znovu některé obrázky, nakonec zbylý obrázek poznáme až v hospodě, kam se operativně přesouváme, protože sluníčko už není, co bývalo v poledne... A přichází první grog a skládání písmenek. Společně s námi tuto hospodu zvolili ještě dva týmy a taky nevypadají, že by se jim dařilo. Honza pořádá řízek, holky písmena a já jim všem do toho jen kecám. Sousední tým si bere totálku a odchází, my tento postup ještě zvolit nemůžeme. Stejně tak se nemůžeme dobrat výsledku, protože jsme zvolili špatné výchozí podmínky. Prostě osud, aspoň je tu teplo. Když je vše vypito a snědeno, bereme totálku taky.

Během přesunu se od nás odpojuje Honza, kterému se v hospodě nepodařilo rozmrznout a míří domů. Takže dál pokračujeme zase ve třech. Na hřišti standardně nemůžeme šifru najít, po jejím nalezení do ní chvíli koukáme, pak volíme cestu směr další hospoda. Před vedle sedícím týmem se tváříme, jako že je to jasné a těch pět minut, co jsme tam byli, bylo na řešení až běda. Musíme soupeře deptat aspoň psychologicky, když už to jinak nejde, ne? V hospodě se hned dostavuje nápad co s tím a výsledek máme současně s přineseným pivem. Naexovat to studené pivo byl asi nejtěžší úkol dne. A s dobrou náladou mizíme do tmy směr pavilon Expo58.

Zde je šifra nalezena hned. (Že by to bylo tím, že jsem jí nehledal já?) Semafor je jasný na první pohled, mezitajenka Alpha Centauri taky, a že s sebou máme mapu hvězdné oblohy víme. Přesněji: bohužel víme. Navíc jako na potvoru první pokus o složení semaforových znaků prvního symbolu dává pěknou hvězdu, takže se zdá být vše jasné. A tři čtvrtě hodiny v čudu. Naštěstí se do nás dává zima, takže směr další hospoda. A další grog opravuje myšlenku skládání znaků (bylo to přesně opačně, no...). Takže řešení máme a máme zhruba půl hodiny do konce hry na vyzvednutí další šifry.

Provádíme akční přesun tramvají z Kamenické na Špejchar a jelikož si nejsme ani trochu jisti polohou Zeyerovi sochy, tak se rozhodujeme Chotkovy sady a přilehlé okolí svižně pročesat. Nacházíme za pět minut jedenáct a luštění se už ani nesnažíme předstírat. Posléze zjišťuji, že socha je zakreslená ve třetí mapě, kterou jsme s sebou měli, ale tam se, jako obvykle, když to mohlo být užitečné, nikdo nepodíval.

Hra je skončena, na Petřín se nám nechce, a tak se můžeme přesunout někam do centra ji řádně zhodnotit. Myslím, že to za to stálo a doufám, že se za rok bude čeho účastnit.